Mirek Vostrý: MUZIKANT NA JEZEŘE (recenze)
Jsou spisovatelé, kteří se dokážou ve své tvorbě absolutně odclonit od vlastního lidského já. Do fabulací svých příběhů nepropíšou vůbec nic ze sebe a čtenář si tak může v dobré víře vykreslit totálně šalebnou představu o tom, co jsou vlastně zač.
Ale pak existují i spisovatelé, jejichž knihy jsou zrcadlem tvůrcovy duše, vzletně řečeno. Jedním z nich je i Mirek Vostrý, autor "best of" povídkového sborníku Muzikant na jezeře. Tohle tvrzení si můžu dovolit, poněvadž Mirka znám už nějakých pětatřicet let a za tu dobu jsem ho myslím docela poznal. Když s někým prochodíte desítky čundrů, strávíte několik týdnů toulkami v Podkarpatské Rusi i jinde (včetně spaní v jednom stanu), anebo s ním sdílíte kupříkladu břímě literární tvorby, pak se o jeho nátuře dovíte hodně. Nejsilnější a neustále se opakující leitmotiv, který na mě vyskakuje z jeho knížek, bych nazval jako "víru v to dobré v nás". Ať už někdo z jakýchkoli příčin spáchá v podstatě cokoli, vždycky se dá najít síla a ochota k odpuštění nebo alespoň pochopení. Nebo přinejmenším k tomu, abychom upustili od plánované pomsty. Okolnosti jsou totiž málokdy jednoduché a šablonovité.
Tento filosofický akcent probublává v nějaké podobě většinou Mirkových povídek.
Ano, povídky. Mirek Vostrý je vysloveně povídkový autor, má rád kratší nebo středně dlouhé příběhy, v nichž umotává zápletku zpravidla inspirovanou něčím zajímavým, co ho upoutalo buď na cestách, nebo třeba při četbě literatury faktu apod. Knížku Muzikant na jezeře tvoří výběr devíti povídek z jeho předchozích pěti titulů. Společnou "melodii" vcelku trefně charakterizuje anotace:
Příběhy Mirka Vostrého vyprávějí o mužských ctnostech. Jejich hrdinové vědí, co nejspíš bude správně, avšak těžce váhají, protože okolnosti správným rozhodnutím prostě nepřejí. Situace odehrávající se ve válce, na vojně, v nemoci nebo za zoufalé nespokojenosti vyžadují víc než jít širokou cestou.
Dějové labyrinty jsou čtenáři předkládány typickým vypravěčským stylem Mirka Vostrého, v němž se mísí svižný spád s prostornějšími plochami, kde je nutno vylíčit důležité detaily, popsat kulisy apod. Své fabule autor konstruuje s použitím humoru (někdy laskavého, někdy kousavého), dobře vygradovaného napětí, příjemně mrazivého tajemna přecházejícího až do paranormálních jevů, ale především z pochopení pro lidskou slabost a nedokonalost. Za všechny povídky se krátce zastavím u dvou, které mám asi nejraději.
Tak za prvé Noční výpravčí, což je titulní šlágr Mirkovy knižní prvotiny. Setkáváme se s mladým mužem, který kdysi přišel o tatínka při železničním neštěstí. Mimochodem, železnice je velikou láskou Mirka Vostrého, a tak není divu, že po ní nějakým způsobem jedeme v celé řadě jeho povídek. A když se jedná o srážku vlaků, tak ta má přece vždy nějakého viníka. Vždycky je ve hře lidský faktor, který v kritickém okamžiku selhal – ať už z jakýchkoli důvodů. A právě kolem těch důvodů se točí dějový konflikt, protože onen výše zmíněný mladík se vrací na nádraží v Jedlové, kde kdysi zahynul jeho otec, a za velice podivných okolností tam narazí na výpravčího – viníka osudné nehody. Celé je to ale strašně divné. A tak je náš hrdina konfrontován s prchlivou potřebou utrhnout tomu lajdáckému ajznboňákovi hlavu. Postupně totiž zjišťuje, že nic není tak černobílé, jak se může na první pohled zdát. A tady se mu do očí hrnou nejrůznější barvy a odstíny až běda...
Trochu podobné je to s dalším majstrštykem nazvaným Nejrychlejší kůň na světě. Mladá rodina se rozhodne zdrhnout z komunistického "ráje", z Československa svázaného reálným socialismem. Když už se zdá, že jejich smělý (nebo spíše zoufale praštěný) plán klapne hladčeji, než by člověk čekal, ozve se střelba a uprchlíci opravdu jen zázrakem uniknou "jedovatým šípům rozkacené sudby", jak by pravil klasik. A je to tady znova: úspěšní emigranti se po letech setkávají s bývalým pohraničníkem, který tehdy držel prst na spoušti. Před jejich zrakem se náhle vykresluje neuvěřitelná, fantastická freska plná silných emocí...
Jak už napovídá anotace, Muzikant na jezeře je spíše "mužská" kniha, ovšem zcela zodpovědně můžu potvrdit, že povídky Mirka Vostrého čtou s velkou chutí i ženy. Snad proto, že jejich "měkčí" duší příhodně rezonují právě ony citlivé odstíny autorova vyprávění. A všechny ty lokomotivy, tanky, letadla, samopaly apod. se mění v pouhou kulisu, před níž vystupuje to hlavní a podstatné: ryzí člověčina.
Knihu Muzikant na jezeře zakoupíte v nakladatelském e-shopu Návrat domů. Přeju krásný čtenářský zážitek.
